wish...

Po dlouhém dni ještě delší cesta…nejdelší ze všech…

Lidé se střídají, s další zastávkou se přesívají a mění , slabé osvětlení nedovoluje číst, venku začíná sněžit.

Přemýšlím a zvažuji, dumám a vyhodnocuji, dospívám k názoru, že není dobré přemýšlet nad uplynulým časem v první den nového roku…

Lidé nastupují a vystupují, přisedají si a odsedají, já se vrtím, chvílemi se snažím začíst se do knihy, po chvíli zas knížku zavírám, když v mysli slyším mámin hlas „Zkazíš si oči!“ Jak se ale jinak zbavit těch myšlenek? Dívám se z okna a tvářím se, že tu nejsem.

Na další zastávce přistoupí dívka, pozdraví mne a zeptá se, zda tu mám volno. Pozdravím ji a řeknu, že jistě. Přisedne si a já se vrátím ke svému výrazu, že tu nejsem, dál se vrtím a hypnotizuji zářivky, párkrát zavadím o pohled dívky, je sympatická a já tu nejsem….

Když dívka dorazí do své zastávky, zvedne se a rozloučí se se mnou. 

„Nashledanou…“

Její „nashledanou“ mě vytrhne z mé ulity, trochu překvapeně ji odpovím na pozdrav a zbytek cesty se promění v úplně jiný zážitek, jedno nashledanou, jeden pozdrav navíc, z ničeho nic, jen tak, bez zvláštního důvodu, bez cílů a úmyslů, zkrátka jen z dobrého vychování, jen tak…

Kolik lidí se zde vystřídá, neznají se navzájem, někdy se letmo pozdraví, jindy ne, někdy, jen někdy si povídají. Někdy, jen někdy si můžeme povídat s „cizími“ lidmi, někdy, jen někdy se jen tak rozloučíme.

Kdybych nebyla ve své ulitě, možná, jen možná bych si s tou dívkou kus cesty povídala, kdyby…

Zbytek cesty pozoruji „přistoupilíííí“…a vystupující, usmívám se…venku krásně sněží…sněží tolik, že možná ani nedojedeme k cíli…sněží krásně a já jsem získala krásný dárek, jeden pozdrav navíc!

Jeden pozdrav jen tak, jeden pozdrav pro radost, jeden pozdrav plus.

V novém roce Vám všem přeji takové dárky navíc, milá setkání, příjemné rozhovory, rozloučení jen tak. A také, aby jste je uměli stejně oplácet a předávat dál stejnou měrou i maličkost může rozzářit moment.

After a long day even longer way home... the longest journey of all ...

People take turns, with the next stop alternating and changing, dim lighting makes it impossible to read, starting to snow outside.

Thinking and considering, evaluate, coming to the view that it is not good to think about the elapsed time on the first day of the new year ... 

People embarking and disembarking, I'm wagging, sometimes I try to read a book after a while closing again, when in my mind I hear my mom's voice "ruin your eyes!" But how else to get rid of those thoughts? I look out the window and pretend I'm not here.

At the next stop accede girl greets me and asks if I've got space. I greet her and say that for sure. Sits down and I will return to my word, I'm not here, beyond jiggling and hypnotizes lamps, deploying a few girls view is nice and I'm not here ....

When the girl arrives at her stop, go up and say goodbye to me.

"Goodbye ..."

Her "goodbye" deliver me out of my shell a little surprised, greeting at her answer and rest of the trip turns into a completely different experience, one goodbye, one greeting addition, out of nowhere, just for no particular reason, without goals and intentions, simply only good manners, but so ...

How many people here succeed, do not know each other, sometimes casually greets, sometimes not, sometimes, just sometimes talking. Sometimes, just sometimes you can talk with a "foreign" people, sometimes, just sometimes just say goodbye.

If I was not in my shell, maybe, just maybe I can chat with that girl ...

Watching the rest of the way "joyneeeeed" ... and protruding smile ... beautifully snowing outside ... it's snowing so much that maybe even I reach the goal ... snowing beautifully and I received a beautiful gift, one extra greeting!

Just one greeting, one greeting for pleasure, one greeting plus.

In the new year I wish you all these gifts extra, nice meetings, pleasant conversations, leave it at that. And also, you are able to equally reciprocate and forward equally little thing can brighten moment.