Muriel Burbery - Pochoutka - Gourmet Rhapsody

Pochoutka - Muriel Barberyová

Na mramorovém stole poklidně ležel porcelánový talíř, sklenice z křišťálového skla, nádherný stříbrný servis a vyšívaný lněný ubrousek. Na talíř pečlivě dřevěnou lžící pečlivě nakladl půlky krevet a rýži, kterou předtím vsypal do drobné misky, z níž vyklopil baculatý kopeček a navrchu jej ozdobil lístkem máty. Do sklenice velkoryse nalil obilně průzračný nápoj. 

„Dáš si skleničku sauvignonu?“

Zavrtěl jsem hlavou, že ne. Usedl ke stolu.

Jídlo na míru. Jacques Destrères tomu říkal jídlo na míru. A  já věděl, že nežertuje, neboť dennodenně si připravoval jedno soustíčko ráje, aniž by si uvědomoval vytříbenost obyčejnosti. Byl opravdovým gametem, skutečným estétem neexistující režie organizující jeho všednodennost. Sledoval jsem ho, jak jí, a sám jsem se jídla, které před mýma očima připravil, ani nedotkl. Jedl se stejně odtažitou a křehkou pečlivostí, s jakou se pouštěl do vaření, a toto jídlo, které jsem neochutnal, pro mne zůstalo jedním z nejlepších v celém mém životě.

 ...

Nejčastěji jsem ale splýval s vodním proudem, nořil jsem se a vynořoval z oné vlhké, pohyblivé hmoty. Dětské okouzlení: kolik let strávíme zapomínáním tohoto nadšení, které pak vnášíme do čehokoli, co nám slibuje trochu radosti? Jakého totálního zapálení pro věc pak už nejsme schopni dosáhnout, jakých radostí jakého vzepětí okouzlujícího lyrismu? V oněch dnech plných koupání bylo tolik nadšení, tolik jednoduchosti… a tak rychle bylo toto vše nahrazeno čím dál většími obtížemi hledání radosti…

 Muriel Burbery - Gourmet Rhapsody

On a marble table peacefully lay porcelain plate glass crystal, silver service and gorgeous embroidered linen napkin. On the plate carefully with a wooden spoon carefully had laid half shrimp and rice, which formerly threw into small bowls from which spilled chubby scoop the top and embellished it with a mint leaf. Generously poured into a glass clear cereal beverage.

 
"Would you like a glass of Sauvignon?"

 
I shook my head, no. He sat down at the table.

 
Food for Peace. Jacques Destrères called it food for peace. And I knew he was joking, because every day he prepared one small bite paradise without realizing refinement ordinary. He was a true gametes, the real esthete existent directed his organizing everyday life routine. I watched him, her, and myself with food that my sight has prepared touched. Ate equally distant and delicate care with which he threw himself into cooking, and the food I tasted, for me, remains one of the best in my entire life.

 ...

 

But I most often blended with water stream, I plunged and surfaced out of that wet, moving mass. Children's fascination: how many years we spend forgetting the passion that we bring to it whatever promises little joy? What total enthusiasm then we are no longer able to achieve, what joy what camber charming lyricism? In those days it was full of swimming so much enthusiasm, so much simplicity ...and all of this was quickly replaced by more and more difficulties finding joy ...