not from me...ne, ode mne

I envy children their immediate familiarization. Today the tram entered the same door grandmother with her granddaughter and grandfather with child.
Granddaughter right up beside the child, as his old friend.
"Where are you going?"
"Home."
"Me too. Where do you live?"
"(address)"
"I live nearly as well. I live one stop away. How old are you?"
"Five. Thee?"
"I am seven."
A moment of silence. Seven year old girl in a pink raincoat tilts her head curiously.
"Hey, are you a boy or a girl?"
Baby dreamily looking out.
"Is it a boy or a girl?" Little girl turns to Grandpa. "Girl," smiles the grandfather. "Girl!" The child suddenly awakens. Insulting off her hood and peer out short hair and earrings.
"Ajo. This was not at all know when you have this sweater and these shoes," nudges the older girl.
"You have it to do not let rain on my head." Sounds still a little offended.
"Yeah. Hate the rain."
"I love the rain."
"I actually love the rain, too."
Little girl in a sweater smiles over her head cocked back the hood.
"We no longer have to stand out, so CAAA!" Grandpa pulls his hand out of the tram.
"Goodbye," smiles grandmother.
"Goodbye," smiles grandfather.
"CAAA" call girl and furiously waving. Then he sits down in front of grandma.
"It was a nice girl, right, babi! Do not think if I've ever met."

Please note that the classical presentation of the adults' Hello, I'm XYZ "this conversation by greeting the audience, or destroys name. :)

Charlota Blunarova...love this!

...

Závidím dětem jejich bezprostřední seznamování se. Dneska do tramvaje nastoupili stejnými dveřmi babička s vnučkou a dědeček s dítětem. 

Vnučka si hned stoupla vedle dítěte, jako jeho stará známá. 

"Kam jedeš?"

"Domů."

"Já taky. Kde bydlíš?"

"(adresa)"

"To bydlíme skoro stejně. Já bydlím o zastávku dál. Kolik je ti let?"

"Pět. Tobě?"

"Mně už je sedm."

Chvilka ticha. Sedmiletá holčička v růžové pláštěnce zvídavě nakloní hlavu.

"Hele, seš kluk nebo holka?"

Dítě zasněně kouká ven.

"Je to kluk nebo holka?" Holčička se obrací na dědu. "Holka," pousměje se děda. "Holka!" Dítě náhle procitne. Uraženě sundá kapuci a vykouknou krátké vlasy a náušnice.

"Ajo. To vůbec nebylo poznat, když máš TUHLE mikinu a TYHLE boty," šťouchne do ní starší holčička. 

"To mám, aby mi nepršelo na hlavu." Zní pořád ještě trochu uraženě.

"Nojo. Nesnáším déšť."

"Já miluju déšť."

"Já vlastně taky miluju déšť."

Holčička v mikině se od-urazí, pousměje se a přes hlavu si zase natáhne kapuci.

"My už musíme vystupovat, tak čáááu!" Táhne dědu za ruku z tramvaje. 

"Nashledanou," usměje se babička.

"Nashledanou," usměje se dědeček.

"Čáááu," volá holčička a zuřivě mává. Pak si sedne naproti babičky. 

"To byla fajn holka, že jo, babi! Ještě, že jsem ji potkala."

Povšimněte si prosím, že z klasického představování dospěláků "Dobrý den, já jsem XYZ", v této konverzaci nezazněl ani pozdrav, ani ničí jméno. :)

Charlota Blunárová....