one day.....jeden den.....

       In the morning he leaves before I get up, he must cook the coffee himself. I will cook my favorite americano and I find that I put a little water to cook, fill up my coffee with milk, which I usually do not and spill the milk all around, because the box is open wrong, of course ... just I got a patent for opening milk cartons, indeed, like for all the domestic work, cleaning, straightening, hiding things, I'm doing 195% of activity in our household , and best, as it thinks about everyone, or at least every woman.
      
         On my computer screen flashes his stack of open windows and interfere in my work, I have to close them myself ... growl a little ...

         Waiting for a baker, still does not come .... I am waiting for the arrival of payment for goods sold, does not come, waiting outside a post office, which is still closed...

         The queue at the post office for retirement pensions. After a while all goes, because the post office ran out of money ... that would last a little happiness? Wrong,it ran out of money all completely, no change at all, I'm waiting ... man pays the phone bill, 20 minutes, then runs up the pensioner take at least a hundred out there just inserted by the man, I give up, some packages do not arrive on time...

          I cook lunch and I splatter all over the floor a pint glass with tomato puree , win, this time I  do not cut myself...

          Coming payment, my payment for social, health, telephone, and commission business disappears from the account.

         He comes, I serve a lunch - wonderful preparation for half an hour .... with only one reminder from him this time ...

...and then I take his hand and give her on my cheek, It scratches a little and I know that everything is fine now again and will be...

Vrátit úpravy

        Ráno odchází dřív než vstanu, kafe si musí uvařit sám. Já si vařím svého oblíbeného turka a zjišťuji, že jsem si dala vařit málo vody, dolévám si tedy kávu mlékem, což obvykle nedělám a rozliju jej přitom všude kolem, protože je krabice špatně otevřená, samozřejmě...na otvírání krabic mléka mám patent jenom já, ostatně jako na všechny domácí činnosti, uklízení rovnání, schovávání věcí, 195% činností v naší domácnosti dělám já, a nejlíp, tak jako si to myslí asi každý, nebo alespoň každá žena...

        Na monitoru mého počítače bliká hromada jeho otevřených oken a překážejí mi v práci, zavřít je musím sama...trochu si vrčím...

        Čekám na pekaře, nepřijíždí....čekám na příchod plateb za prodané zboží, nepřicházejí, čekám před poštou, která je stále zavřená...

         Na poště fronta důchodců pro penze. Po chvíli všichni odcházejí, protože poště došly peníze...že by konečně trochu štěstí? Omyl, došly úplně všechny peníze, nikdo mi nerozmění, čekám,... pán platí účet za telefon, 20 minut, pak vtrhne důchodkyně vybrat alespoň tu stovku, co tam právě pán uložil, vzdávám se, balíčky asi včas nedorazí....

         Vařím oběd a sklenice s půllitrem rajského protlaku se mi rozstříkne po celé podlaze, výhra, tentokrát jsem se alespoň nepořezala...

         Přichází platba, mé platby za sociálku, zdravotní, telefon a provize obchodům naopak mizí z účtu.

         Přichází on, servíruji oběd - nádhera za půl hodiny přípravy....dnes pouze s jednou připomínkou...

...a pak si beru jeho ruku a dávám si ji na tvář, trošku to škrábe a vím, že teď už je vše zas v pořádku a bude...