2012/06/27

I´m home and I wonder....Jsem doma a žasnu....

 I'm home and I wonder ....



     Waiting for the bus and he arrives on time and stops for me. The operation does not stick, no one stops to talk with the oncoming driver. No one trumpeted in the corners too, just looks in the mirror. Arrive at the destination.



       In the city you can get EVERYTHING. When you say tomorrow, it's really tomorrow, when today, today, in a moment not in an hour, an hour is not today, now is not sometime soon, if ever. In the restauraurant I can eat fried cheese without appetizer and a plate of pasta ahead. I'll have a great beer, and nobody wonders and the waiter did not ask me twice scared. The restaurant can happily leave in an hour. I do not cheer for football.



     The Bar is a Bar and Cafe is a Cafe. Those twenty meters I can walk and no one will tell me that I need a car. I can ride a bike and no one will knock on his forehead. I'll make Americano for me and no one will be passing out. After one afternoon, I will not salute "Good evening." At night I will not hear the bells every fifteen minutes. Most people can swim there, all people can speak their national language and I think that the vast majority knew where is Italy.



      Does not ring bells every fifteen minutes, so I lose track of time. In the city you can get everything, but do You really want it? And ice cream ..... oh yes ....ice cream....






Jsem doma a žasnu....

    Čekám na autobus a on přijíždí včas a zastaví mi. Provoz nevázne, nikdo se nezastavuje, aby si pohovořil s protijedoucím řidičem. Nikdo zbytečně netroubí do zatáček, stačí se podívat do zrcadel. Dorazíme na místo určení.

      Ve městě seženete VŠE. Když se řekne zítra, je to opravdu zítra, když dnes, tak dnes, za chvíli není až za hodinu, za hodinu není dnes, hned není někdy, jestli kdy vůbec. V restauraci si dám smažák a nemusím napřed sníst předkrm a talíř těstovin. Objednám si velké pivo a nikdo se nediví a číšník se mě nezeptá vyděšeně dvakrát. Z restaurace mohu spokojeně odejít za hodinku. Nemusím fandit fotbalu.

    Bar je bar a kavárna je kavárna. Těch dvacet metrů mohu ujít pěšky a nikdo mi nebude říkat, že potřebuji auto.Projedu se na kole a nikdo si nebude klepat na čelo. Uvařím si turka a nikdo nebude omdlívat. Po jedné odpoledne nebudu zdravit: "Dobrý večer." V noci mě nebudí zvony každých patnáct minut. Většina lidí tu umí plavat, všichni lidé umí mluvit svým národním jazykem a myslím, že i velká většina ví, kde je Itálie.

     Nezvoní každých patnáct minut zvony, takže ztrácím pojem o čase. Ve městě seženete vše, ale opravdu to chcete? A zmrzlina.....ó ano zmrzlina....

2012/06/23

when I was not there....=)

http://www.etsy.com/treasury/MjA3MzAyOTJ8MjcyMDQxMTk1MQ/for-her?index=1

http://www.etsy.com/treasury/MTk2MTI1ODF8MjcyMjk4MDM1Ng/geology-rocks?index=1

http://www.etsy.com/treasury/MTQ3NTY4OTZ8MjcyMjk3OTQxMA/a-few-of-my-favorite-summer-things?index=1

http://www.etsy.com/treasury/MTgyMjcxNjd8MjcyMjk3NzU3MA/white-elements-in-the-earth?index=1

http://www.etsy.com/treasury/NTk1NzYyNXwyNzIyOTc3MzQw/kick-back-relax-its-summer?index=1

http://www.etsy.com/treasury/MTc3NjYyNTZ8MjcyMjk3Mzk4NA/cool-items-in-cream?index=1

http://www.etsy.com/treasury/MTY1MTQ1ODd8MjcyMjk3MDk3Mg/waiting-for-your-call?index=1

http://www.etsy.com/treasury/MTc4MjI0MDZ8MjcyMDQwNTM0OQ/summer-nature?index=1

http://www.etsy.com/treasury/MTc3MzQ1NjZ8MjcyMDQwNjE0Mw/etsy-talent-hunt?index=1

http://www.etsy.com/treasury/MTI1NjE5ODl8MjcyMjk2MzgzOA/precariously-stacked-stones-mosaic?index=1


2012/06/19

when the two are doing the same thing, is not the same thing...

      This days I am thinking about the idea behind hand made, what does mean it for me and for others, what is behind and what do You need to think about when You want to tell about your stuff, that it has the value of hand made.

      Well I think, that You can tell, that Your stuff is hand made, if You first made it in Your mind - to translate this, behind each hand made stuff is any idea, our thinking, our arranging, technics and You know....Your love as well.

      You have a idea, dream, inspiration, You imagine Your plan and start making it real, than came the satisfaction of the process and the nice feeling, that it is realy piece of You, piece of Your mind, Your feeling and Your hands. All of this must be included, must be in one level, must be done. Than You can tell, that You are working with our hands, but mind open, and love for Your work in Your heart. Than You can be proud of it...

      And why I am so hard thinking about this in these days? Well I had recive one message from one guy on Etsy, which works with stones as well, but in diferent way and he asked me, if it will be find for me, if he will share (stole) my idea behind my planters.....well, what to say to this.....of course, it si NOT OK, It is not ok to stole anything, and You can not stole my idea, You can not stole my dreams, my hard work, my feelings, my love for this exact article...if You do, You will have just an object, without anything behind, without any idea, without the main essence....sorry but when the two are doing the same thing, is not the same thing....


2012/06/15

fresh flowers...










about page...

I´m lying on the stony beach on beautiful coast of Sicily. The sea is minty color, sky is light blue, it is so beautiful view today, that I can see all of the Eoli Islands. There is little cold wind today, but You can still feel the hot sun playing on my shoulders. The waves are playing with the stones on the beach and it sounds like a lovely bells song. There are the mountains of Sicily behind me with the natural park Nebrodi, where I´m living. I bought a small house there in a small beautiful old city and there I´m working most of the time.

But I should write something about the beginning, about the idea behind my shop and about how it starts. But isn´t it obviously?

It starts with the passion for the stones, for the small little pebbles, which are so lovely, interesting and special for me. I feel like I´m lying on the beach with many small faces, small friends, small landscapes all around. And since I had bring home the first one I got lost and my obsession start to be serious. Because I studied gems engraving at the art school, I used to engrave the stones for myself and my friends - small arts and decorations for my home and as the ginfts. But because I was working at that time in other job, I did not have so much time to work on and to manage my workshop and to take it more serious.

Than when all the tourists, for which I was working, went out in one winter and my job went asleep I decided that this is maybe the right time to create fulltime and to care about my carrer by myself.

So I arranged my own small workshop, some stuff for working and started working from the early morning to the evening, when I can not feel my arms any more and when I feel satisfied with the stuff I made.

The inspiration comes from all around - landscape, nature, smell in the air, taste of everything I can taste. I´m trying to keep my creations as much natural as possible and the design always clean and simple, that You can feel the first plan designed by nature. When I feel satisfied, I´m trying to take beautiful pictures of them with some atmosphere I love - much offen the seasonal flowers. When I´m happy with them I can offer them here in my shop to You.

Sometimes I like to write something what come to my mind on my blog .
I like the feedback on my facebook.com/mihulli
I´m using twitter and wanelo as well, but I do not like the format to much - wanelo.com/mihulli, twitter.com/MihulliOnETSY
And I definitely love pinterest - I can get lost in it like the games of second life, or the sims or so, where You can create beautiful world all in one place. pinterest.com/mihulli/

In the future I hope, that I will be healthy and that I will have still some nice ideas for new lovely stony stuff.
Hope You will enjoy as well=)

2012/06/14

we are not alone....

     I'm lying on the beach and watching the area in the space between the arm and towel. I try to glimpse only on the sea, minty sky and rocky beach, but I'm still wrong. Here and there stirred a picture any child, mother, or bellied pensioner with canvas hat on his head. From afar can hear the music from the newly opened bar and from the other end of the beach occasionally hear rumblings excavator, regulating the beach for the upcoming season.

      The rolling air over the hot sand, regular shock waves and the clink of stones, with which the waves flutter. And yes, of course, babbling child family, who had just moved right next to me.

     I went to the beach alone today. Along the way I had to get rid of one intrusive Italian on scooter which insisted wanted to do the company to me... I found what may be the loneliest spot and with the idea to refresh and calm only in the sea, I began to undress. The moment came a group of guys do not know from which corner of the beach and settled nearby. I pretend I'm not half boiled, dressed in towel sitting and waiting ... Probably thay understand that I am not so excited of them, they praise my tattoo and go again ...

      Water is still not completely warmed and beautifully refreshed. It's my favorite time of May, June, and then up again in September when the beaches shall empty again.

      And yet I do not feel alone, and yet in the hot summer full of tourists on the beach not so striking, more anonymous than it is today. It is paradoxical that on a beach body on body I feel much more alone than today. Today I'm probably the only foreigner there, brighter than all others, with light hair, eyes, tattoo and the most I suspect that I'm here alone.

      Lying on the beach and watching the neighborhood. Happy this period just before the right start of the season. We are all watching each other and doing like we not and yet it is now much closer and more intimate than ever, between the mass of sweaty naked bodies, all of the same, now it does not ... Today, among several family, couples and a few individuals like me...

     There bellied pensioner with gaily striped beach umbrella, teenage couple next to me went to kissing over the shower. Family from the other side lubricated with generous layer of sunscreen walked over hot stones into the sea. A lonely woman trying to catch as much bronze as possible. A lively bustle of the bar.

     Mommy from the neighboring family's swimming on his back and reminds me of the human form of water revived as pedal violently kicking legs. Comes a young family with young little girls, one in bright yellow, the other in pink dress, hair ribbons and peaks behind them and dad with a little belly and a bunch of inflatable necessity and mother with white skin and a worried expression.

     And I watch the surface and grinding my heels with circular motion with small stones at the beach. I envy the beautiful swimsuits of girls from a young father. With rings and sleeves they pouring water from buckets on each other. Human pedalo trampled a few meters up to me and with a huge arc spraying water on the other side again. Maybe it's some new form of exercise for miracle weight loss, I should google it at home ...

      And I sunbathe topless because I hate those burned polygons of forever shifted swimsuit, because there is no one, who will make comments, and if he did, so I was here the first ....

      Potbellied pensioners are subtly disguises from wet swimsuit under skirt of towels. Young couple continues kissing lying down. Decreasing umbrellas, inflatable toys and cars on the parking. And I desire a free shower and eagerly look out each bike to get me come on.

my daily make-up...

...my daily make-up and how I´m  trying to catch it=)





nejsme sami...

        Ležím na pláži a mezírkou mezi paží a osuškou pozoruji okolí. Snažím se zahlédnou pouze moře, azurovou oblohu a kamenitou pláž, ale stále se mi to nedaří. Tu a tam můj obraz rozčeří nějaké děcko, maminka, či břichatý důchodce s plátěným kloboučkem na hlavě. Z dálky se ozývá hudba z čerstvě otevřeného baru a z druhého konce pláže občas zaslechnu hřmění bagru, upravujícího pláž pro nadcházející sezónu.

        Vlnící se vzduch nad horkým pískem, pravidelné nárazy vln a cinkání kamínků, se kterými si vlny pohrávají. A ano, samozřejmě také žvatlání dětí rodinky, která se právě přistěhovala těsně vedle mne.

        Na pláž jsem šla dnes sama, cestou jsem se musela zbavit jednoho dotěrného Itala na skůtru, který mi mermomocí chtěl dělat společnost. Našla jsem si co možná nejopuštěnější místečko a splavená s myšlenkou pouze na osvěžení v moři a klid jsem se začala svlékat. V okamžiku se přihnala skupinka kluků, ani nevím z kterého koutku pláže a usadila se opodál. Předstírám, že ještě nejsem napůl uvařená, sedím oblečená na osušce a čekám... Asi pochopili, že z nich nejsem odvařená, pochválí mi tetování a zas odbíhají...

       Voda ještě není úplně prohřátá a krásně osvěžuje. Je to mé oblíbené období květen, červen a pak až zas v září, kdy se pláže zas vylidní.

       A přesto se necítím sama, a přesto v rozpáleném létě na pláži plné turistů nejsem tak nápadná, více anonimní než dnes. Je to paradoxní, že na pláži tělo na tělo se mohu cítit mnohem více sama než dnes. Dnes jsem tu nejspíše jediná cizinka, světlejší než všichni ostatní, se světlými vlasy, očima, tetováním a nejvíce jsem podezřelá tím, že jsem tu sama.

       Ležím na pláži a pozoruji okolí. Šťastné období těsně před začátkem té pravé sezóny. Všichni se pozorují navzájem a dělají jakoby nic a přitom je to nyní mnohem intimnější a mnohem bližší než kdykoli jindy mezi masou upocených polonaháčů, všichni stejní, dnes tomu tak není... Dnes mezi několika rodinkami, párečky a několika málo individuály jako jsem já.

       Je tu břichatý důchodce s vesele pruhovaným slunečníkem, pubertální páreček vedle mne se odešel líbat pod sprchu. Rodinka z druhé strany čerstvě namazaná vydatnou vrstvou opalovacího krému se vydala přes rozpálené kamínky do moře. O kousek dál opuštěná žena se snaží nachytat co nejvíce bronzu. A živý ruch u vzdáleného baru.

      Maminka od sousední rodinky plave na zádech a připomíná mi lidskou formu oživlého vodního šlapadla jak vehementně kope nohama. Přijíždí mladá rodinka s malými holčičkami, jedna v zářivých žlutých, druhá v růžovoučkých šatečkách, ve vlasech mašle a kšilty a za nimi tatínek s malým bříškem a kupou nafukovacích nezbytností a maminka s bílou pletí a ustaraným výrazem.

      A já pozoruji hladinu a krouživými pohyby si brousím paty v drobných kamíncích pláže. Závidím krásné plavečky holčiček od mladého tatínka. S kruhy a rukávky se jaly polévat se navzájem vodou z kyblíčků. Lidské šlapadlo ušlapalo pár metrů ke mě a mohutným obloukem rozstřikuje vodu zas na druhou stranu. Možná je to nějaká nová forma zázračného cvičení na hubnutí, musím si to doma pak vygooglovat....

      A já se opaluji nahoře bez, protože nesnáším ty vypálené mnohoúhelníky z věčně posunutých plavek, protože tu není on a nikdo tak nebude mít připomínky, a kdyby přece, tak já jsem tu byla první....

      Pupkatý důchodce se nenápadně převléká z mokrých plavek pod sukní z osušky. Mladý pár pokračuje v ocucávání se v leže. Ubývá slunečníků, nafukovacích hraček a na parkovišti aut. A já toužím po volné sprše a netrpělivě vyhlížím každou motorku až si pro mě přijede on.

2012/06/11

fascination about lipstick....

      Today I bought a lipstick, ... vibrant, ... fuchsia ... From my vanity, the bizarre feeling that everything suits me and because I just wanted it, not at all because I really needed it.

      And I'm excited about it. So what if I do not have where to wear it, I can still wear it to the baker in the morning, to the post office, on the beach, ... I can still wear it to my workshop and after work I can wash it with a layer of mud, which gets on my face every day. And then I will paint it again because I'm a girl, because girls wear lipsticks because it is beautiful and it suits me all ...



       Dneska jsem si koupila rtěnku,... zářivou,... fuchsiovou... Z marnivosti, z bizardního pocitu, že mi vše sluší a že jsem ji prostě chtěla, vůbec ne proto, že bych ji nutně potřebovala.

       A jsem z ní nadšená. Co na tom, že ji nemám k čemu a kam nosit, budu ji klidně nosit i ráno k pekaři, na poštu, na pláž,... budu ji nosit klidně i do práce a po práci ji smyji i s nánosem bláta, který mi přistane každý den na obličeji. A pak si ji zas natřu, protože jsem holka, protože holky rtěnky nosí, protože je krásná a protože mi vše sluší...

2012/06/09

exciting new kitchen decor....

wow...finally I had finished this exciting new kitchen stuff - salt and pepper bowls - the idea i have in my head for more than month and now It come to real. I worked on the design with the best designer ever - nature=) Hand engraved beach stones, original design, natural kitchen decor for Your lovely home....






by the way....









today....

There is some new photos of my new ring bowls which i had finished this week, but this is not the most exciting news of today.....today I had finally finished one of my idea which I had in my head for more than a month, and I was thinking since now how to make it real, about the best way how to do...and now, today.....I am so so happy that my dream come to real and soon I will show You....for now... they are waiting for my, as I take the picture of them.....soon soon...








2012/06/05

one day.....jeden den.....

       In the morning he leaves before I get up, he must cook the coffee himself. I will cook my favorite americano and I find that I put a little water to cook, fill up my coffee with milk, which I usually do not and spill the milk all around, because the box is open wrong, of course ... just I got a patent for opening milk cartons, indeed, like for all the domestic work, cleaning, straightening, hiding things, I'm doing 195% of activity in our household , and best, as it thinks about everyone, or at least every woman.
      
         On my computer screen flashes his stack of open windows and interfere in my work, I have to close them myself ... growl a little ...

         Waiting for a baker, still does not come .... I am waiting for the arrival of payment for goods sold, does not come, waiting outside a post office, which is still closed...

         The queue at the post office for retirement pensions. After a while all goes, because the post office ran out of money ... that would last a little happiness? Wrong,it ran out of money all completely, no change at all, I'm waiting ... man pays the phone bill, 20 minutes, then runs up the pensioner take at least a hundred out there just inserted by the man, I give up, some packages do not arrive on time...

          I cook lunch and I splatter all over the floor a pint glass with tomato puree , win, this time I  do not cut myself...

          Coming payment, my payment for social, health, telephone, and commission business disappears from the account.

         He comes, I serve a lunch - wonderful preparation for half an hour .... with only one reminder from him this time ...

...and then I take his hand and give her on my cheek, It scratches a little and I know that everything is fine now again and will be...


        Ráno odchází dřív než vstanu, kafe si musí uvařit sám. Já si vařím svého oblíbeného turka a zjišťuji, že jsem si dala vařit málo vody, dolévám si tedy kávu mlékem, což obvykle nedělám a rozliju jej přitom všude kolem, protože je krabice špatně otevřená, samozřejmě...na otvírání krabic mléka mám patent jenom já, ostatně jako na všechny domácí činnosti, uklízení rovnání, schovávání věcí, 195% činností v naší domácnosti dělám já, a nejlíp, tak jako si to myslí asi každý, nebo alespoň každá žena...

        Na monitoru mého počítače bliká hromada jeho otevřených oken a překážejí mi v práci, zavřít je musím sama...trochu si vrčím...

        Čekám na pekaře, nepřijíždí....čekám na příchod plateb za prodané zboží, nepřicházejí, čekám před poštou, která je stále zavřená...

         Na poště fronta důchodců pro penze. Po chvíli všichni odcházejí, protože poště došly peníze...že by konečně trochu štěstí? Omyl, došly úplně všechny peníze, nikdo mi nerozmění, čekám,... pán platí účet za telefon, 20 minut, pak vtrhne důchodkyně vybrat alespoň tu stovku, co tam právě pán uložil, vzdávám se, balíčky asi včas nedorazí....

         Vařím oběd a sklenice s půllitrem rajského protlaku se mi rozstříkne po celé podlaze, výhra, tentokrát jsem se alespoň nepořezala...

         Přichází platba, mé platby za sociálku, zdravotní, telefon a provize obchodům naopak mizí z účtu.

         Přichází on, servíruji oběd - nádhera za půl hodiny přípravy....dnes pouze s jednou připomínkou...

...a pak si beru jeho ruku a dávám si ji na tvář, trošku to škrábe a vím, že teď už je vše zas v pořádku a bude...

wedding ring box - jewelry box, and lovely candle holder marble stuff