Jestli vás neodolatelně přitahují kamínkové pláže a po návratu se vám doma smějí za nacpané kapsy, najdete v Míše alias mihulli spřízněnou duši. Protože nasbírané kamínky vám vyhodit mohou, ale když se z nich vyrobí svícen, květináč nebo šperk, to už je úplně o něčem jiném!
Řekněte nám na úvod něco o sobě. 
Krásný den… Mihulli sní, sbírá, čmárá po zdech, vymýšlí a vytváří, pobíhá, štrachá, syslí, plánuje a nestíhá, raduje se a smutní a každou chvíli se rozčiluje, nerada ztrácí čas a na něco čeká, a když v jeden moment dělá pouze jednu věc, mívá výčitky…
Poletuji (doslova) mezi rodnou krajinou a Sicilií, kde je moc krásně, ale jen když svítí slunko, kamínky hřejí a moře voní…
Ráno je těžké dostat mě z postele, ale jakmile si uvařím kotlík voňavé kávy a zavřu se ve svém doupěti, do uší špunty, na nos čumáček a už mě nikdo nesmí rušit, práce je jako meditace, jen občas hladinu klidu rozčeří nějaký ten nápad, který se musí hned zaznamenat nebo nejlépe hned vyzkoušet.
Při práci si zpívám, většinou jednu písničku stále dokola pro radost a pobavení všech kolemjdoucích.
Jak jste se dostala k tvoření?
Tvořím odjakživa a neustále. Jako malá jsem sledovala při práci maminu, když doma vytvářela skleněná zvířátka, a sama jsem si malovala. Pokoj plný obrázků, korálků a všeho možného, jsem sběrač už od mala. Na základní škole jsem hned musela do zušky a to byla má radost po celou dobu až do školy střední. Na turnovské „špéře“ jsem vystudovala obor broušení a rytí drahých kamenů, škola mě toho spoustu naučila, ale také mě připravila na to, že moje pracovitost může ostatní kolem rušit, a tak nejraději pracuji sama. Než jsem se ke svému oboru dostala, vystřídala jsem spoustu prací trochu po světě, od zámečničiny po řezničinu… Hlavně když to jsou práce kreativní.
Věnujete se tvorbě profesionálně? Kolik času jí věnujete?
Zhruba před rokem jsem přišla o práci, jiná k mání nebyla, a tak jsme s přítelem po dlouhém rozmýšlení rozhodli, že to chvíli zkusíme a uvidíme, jak se bude dařit. Nyní je to zhruba rok, co první kamínky putovaly do světa. Po roce mohu říci, že práci věnuji prakticky veškerý čas, ale je i mým velkým koníčkem, a tak mě to jen těší. Budu moc ráda, když budu s kamínky moci pokračovat, nápadů je ještě spousta.
Řekněte nám něco o technice, kterou tvoříte. Proč to u vás vyhrála?
Pracuji technikou broušení a rytí, rýpu občas do přítele, většinou však užitečněji, do kamínků. Kamínky drahé mám moc ráda, dražší mi však jsou kamínky „úplně obyčejné“, často však mnohem krásnější s příběhy, duchem, šplouchání vlnek a příchutí soli. Občas jim jen pomáhám poodkrýt se, občas pomáhají ony mně ztvárnit naléhavou myšlenku. Kamínky tak dostávají nový smysl, nový život a mám pak velikou radost, když takový oblázek putuje do světa, do svého nového domova. Kamínky jsou cestovatelé, mají i svou mapu navštívených míst.
Kamínky jsou vášeň, pokaždé, když jsem odcházela z pláže, přítel mě nutil vysypat kapsy: „No jo, ale když tenhle je přeci úplně nejkrásnější… A tenhle taky…“ Když to pak u vás doma začne vypadat jako ve stavebninách, je na čase s tím něco udělat. „To přeci není kámen, to je svícen!“ Ten už mi jen tak nevyhodí…
Popište nám typický průběh tvůrčího procesu, který vede ke vzniku nového výrobku.
Jsou dvě cesty. Buď na mě na pláži mrkne kamínek a já přesně vím, co z něho bude, nebo posbírám ty nejkrásnější oblázky, nějakou chvíli chytají prach u mě v dílničce, než zjistím, že je to přesně ten pravý pro tento nápad nebo pro tuto zákaznici.
Práce je už pak radost, občas si něco předkreslím, občas přímo ryji a brousím, špiním a práším, bahním a za nějakou chvíli, kdy jsem já patřičně ušpiněná, kdy přes brýle už není vidět, kdy mašinka už odmítá poslouchat a já necítím ruce, je ten který kousek hotov.
Čí názor na vaši tvorbu je pro vás důležitý? Máte někoho takového?
Přítel si svůj názor nikdy nenechá pro sebe, čímž mě spolehlivě naštve, on to zkrátka vidí všechno podle pravítka, prostě žádná romantika. Důležitý je můj vlastní názor, tvořím věci, které se mi osobně líbí a které bych si sama ráda nechala (kdyby jich už doma jen nebylo tolik).
Doporučte Fler tvůrce, které máte ráda.
Doporučit jich jen pár by nebylo objektivní, každý den se na Fleru objevuje tolik krásných zajímavostí, obdivuji všechny, kdo mají čas a chuť něco tvořit, nejvíce snad pak ty, co tvoří ve svém volném čase, ještě při zaměstnání. Doufám, že řemesla a ruční práce ze světa nevymizí a budou lidmi ceněny. Sama jsem raději, když přesně vím, komu za výrobek platím, co je za ním práce a originality.
Kdybyste měla upozornit na jeden svůj výrobek z Fleru, který by to byl a proč?
Určitě tedy set slánky a pepřenky, mám je moc ráda, přestože je s nimi spousta práce, jsou díky tomu také asi nejpropracovanější. Navíc stále objevuji jejich nové využití, například se s nimi skvěle drtí sušenky na cheesecake a rozbíjejí ořechy, takový kámen je zkrátka v domácnosti k nezaplacení… Pak si oblibuji každou novou věc, kterou vytvořím, nyní jsou asi nejnovější vázičky na zeď, ale určitě bych ráda upozornila na kamínky, které teprve přijdou, doufám, že bude stále na co se chodit koukat.

Nosíte a používáte své výrobky, nebo jste kovářova kobyla?
Kamínky nosím, kořenkami kořením, v květináčcích pěstuji sukulenty a řeřichu, svícínky svítím, naopak mám doma ještě pár nepublikovaných prototypů (často nepublikovatelných), které jsou zatím ve stádiu zkoušení a používání mnou, než se osvědčí a budou moci k zákazníkům.
A jsem kovářova Míša...

Čemu se ráda věnujete ve volném čase, když netvoříte?
Tvořím prakticky stále, když se nevěnuji kamínkům, je to pletení, háčkování, z mé kuchyně je malá chemická laboratoř, přítel tvrdí, že tam brzy stvořím i antihmotu… A když ho nařknu z toho, že doma nic nepomůže, řekne mi, že to není tím, že by dělal málo, ale že já toho prostě dělám moc. To je pravda, ráda dělám několik věcí najednou, ale ne vždy se vše povede.
A Pinterest je moje forma secondlifu, kde si mohu poskládat krabičky ze všech hezkých obrázků a zajímacích věcí.
Někdy mi nějaký nápad nedá spát, nebo mě ráno tahá z postele.
Jedině neděle je den, kdy čas plyne jiným tempem, náš čínský budík ukazuje, že je osmý den v týdnu, čímž naznačuje, že už jsme udělali snad dost a můžeme trochu vypnout a po snídani se zas vrátit do postele. Když ovšem není zrovna nádherný den a nejede se na výlet (nejlépe se zastávkou na pláži pro kamínky). Cesty krátké i delší mám moc ráda, jen mě občas trochu svrbí ruce, když mám jako spolujezdec na motorce dovoleno jen fotit.
Jak vypadá váš ideální den?
Ideálně bude mít tak třicet hodin, bude to stačit? Ideálně se vzbudím včas a přítel mi bude u snídaně odpovídat na mé nesmyslné rozespalé otázky. Ideálně si cestou do dílničky nerozliji kafe. Ideálně půjde práce od ruky a já mohu tvořit něco nového nebo nějakou objednávku na přání – to je vždy výzva a moc mě to baví. Ideálně mě nikdo neruší a já nemusím na poštu a rozčílit se. Ideálně je teplo a na slunku se suší prádlo. Ideálně vykouzlím výborný oběd. Ideálně po práci ještě stihnu zajet na pláž pro kamínky a na zmrzku a trochu se večerně vykoupat, uvidím i západ slunce, světýlka na Liparských ostrovech, obláček nad Stromboli. Ideálně mi nebude špatně při všech těch serpentinách na cestě dom.
Jaké máte pracovní plány pro příští týden a jaké pro příští rok?
Nerada bych něco zakřikla, a tak doufám, že práce půjde jako doposud, bude mě stále bavit a budou stále nové nápady. Veškerá organizovanost má u mě tendenci se změnit v chaos a tak bych si měla letos pro změnu pořádně uklidit a práci trochu promyslet, abych se v tom neztratila a nezanedbávala vše ostatní. 
Příští týden chci vyrobit ještě spoustu věcí pro trhy, doufám, že vše stihnu.